Stěžování na běhavku

Chlubí se kluk: „Zrovna ve škole čteme 20000 mil pod mořem.”
Maminka se mračí: „Copak jsem ti výslovně nezakázala potápět se do hloubky?!”

„To že je dobrý skutek, pošlapat mi čistě vytřenou podlahu?!” zlobí se na Martina sousedka.
„Ale ne,” usměje se klučina, „dobrý skutek je, že jsem si umyl podrážky od bahna, abych to u nás nepošpinil!”

„Tati, proč má helikoptéra tu velkou vrtuli?”
„Hlavně k tomu, aby vzduch ochlazoval kabinu, aby se pilot nepotil.”
„To je přece nesmysl!”
„Není. Na vlastní oči jsem při letu helikoptérou viděl, jak se vrtule zastavila - a tos měl vidět, jak se pilot ihned začal potit.”

Vychovatelka varuje děti na ozdravném pobytu u moře: „Ještě než vyjdeme z hotelu, pořádně se namažte, ať se na pláži nespálíte.”
Všichni otevřou lahve s opalovacím krémem a natírají se, jen Pepíček tam jen tak stojí a nedočkavě čeká, až vyjdou, aniž by byl namazaný. Vychovatelka mu připomíná: „Pepíčku, to platí i pro tebe, že se máte namazat opalovacím krémem!”
Pepíček se brání: „Jenže já to nepotřebuju. Když bude hořet pláž, skočím do vody!”

Máma připravila k novoročnímu obědu králíka, kterého táta vlastnoručně stáhnul z kůže. Protože děti milovaly svého králíčka, zamlčela jim pravdu. Malý kluk si na něm pochutnává a ptá se táty: „Tati, co je to vlastně maso?”
Táta hrdě odvětí: „No, hádej. Dám ti tip. Maminka mi tak někdy říká.”
Vtom dcera vyplivne všechno do talíře a říká bráchovi: „Proboha, nejez to, to je lulák!”

Baví se dva výrostci: „Dám se tetovat.”
„A co na to vaši, neumřou hrůzou?”
„Ne, vše jsme probrali, souhlasí s tím.”
„Tak proč se ještě chceš dát tetovat?”

Čůrá na chodníku pětiletý kluk. Přijde k němu policajt a straší ho: „To se tady nesmí. Okamžitě přestaň, nebo ti toho tvýho camfrdlíka uříznu!”
Kluk jde dál a za chvíli vidí nad kanálem na bobku holčičku.
„Hele, to se nesmí,” křičí na ni, zvedne jí sukýnku, ale pak mávne rukou: „Čůrej dál. U tebe už ten polda byl, viď?”

Rodina se vypravuje na výlet.
„Můžeme vyjet?” ujišťuje se táta.
„Já si jenom ještě skočím na záchod,” hlesne Pepíček.
Tatínek ho popohání: „Tak dělej!”
„To nejde,” namítne chlapec, „mně se chce jenom na malou.”

Děti dostaly domácí úkol na téma: Moje cesta do školy. Druhý den čtou.
Janička: „Jdu do školy parkem, potom přejdu ulici...”
Ostatní děti napsaly podobné věci. Vstane Pepíček a čte: „Jdu ulicí, v prvním průjezdu kurva, ve druhém průjezdu kurva, ve třetím průjezdu pajzl...”
„Dost!” vykřikne rozčilená učitelka. „Pepíčku, hybaj k panu řediteli i se sešitem!”
Za chvíli se Pepíček vrací z ředitelny s velkým pytlíkem bonbónů.
„Pepíčku, kdo ti dal ty bonbóny?” ptá se učitelka.
„Pan ředitel!”
„Za co?”
„Že jsem mu pověděl, kde je ta ulice...”

„Nemáte fotky svých dvojčátek?”
„Tady.”
„Ale to je jen jeden!”
„Ten druhý je stejný.”